REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Mistrovství světa letos proběhlo na domácí půdě - ve Zbraslavicích. Ja byste zhodnotila organizátory po vašich zkušenostech ze zahraničí?
Závodnice ze vzdálenějších zemí se obávaly, jestli v zázemí poteče teplá voda a bude elektřina, měly nás za rozvojovou zemi. Já to považuji za jedno z nejlépe organizované mistrovství a zároveň jedno z nejobtížnějších, vytáhli jsme se. Organizátorům nelze nic vytknout, vše klapalo, lidé vstřícní, nic nebyl problém, byl to skutečně špičkový závod.
Obtížné mistrovství - myslíte náročnost tratě, počet letových dnů nebo počasí?
Za 14 dnů se nalítalo maximálních 12 disciplín, bylo tedy plných 12 letových dnů, což je dost výjimečné. Měla jsem za celé závody nalítáno 62 hodin, několik letů tedy přesáhlo 6 hodin. Navíc když jsem byla na první pozici, tak přišla dopingová kontrola a hned po přistání si mě vytáhli. Neměla jsem ani čas nebo prostor si po více než 6 hodinách letu ulevit, jak bych potřebovala. Bylo to však náročné pro všechny.
Kdy jste se propadla z první pozice na třetí?
Ještě po 8. disciplíně jsem byla na první pozici, byl to obrovský psychický nátlak. Raději útočím. Když se začátek moc nedaří, mně to nevadí, já se prodrápu nahoru a mám z toho radost. Ale když jsem byla hned na začátku na prvním místě, tak mě to zaskočilo. Celé závody se jen bránit, to pro mě není. A ten konec závodu byl docela tvrdý. Na první místo se dostala Francouzka, jedna ze dvou v mé kategorii. A ta první měla takový náskok, že to své místo měla jisté a chtěla pomoc na bednu i té své kolegyni, která byla na 4. místě. Vymyslely taktiku, kterou všem plachtařkám v mé skupině znepříjemňovaly let. To už bylo za hranicí sportovního jednání. Druhá Francouzka si v klidu létala sama mimo skupinu.
Mohou se vlastně takové „útoky” během závodního letu dělat?
Musí se dodržet určité vzdálenosti mezi stroji. Kolegyně postřehla během jednoho takového útoku vzdálenost kabiny francouzského stroje jen 4 metry od svého, což je při délce křídel 15 metrů už dost závažné. A tak jsme se rozhodly, že podáme oficiální stížnost, ale bohužel fixy záznamu jsou po 5 sekundách a bohužel zrovna ta chvíle nebyla zaznamnána. Každopádně její chování mě velmi zklamalo.
Na druhou stranu mě mile překvapila Němka, která byla přede mnou na 2. místě s minimálním rozdílem. Čekala jsem, že si mě před poslední disiplínou pohlídá, protože jí muselo být jasné, že budu bojovat o stříbrnou medali a půjdu po ní. Mohla odstartovat za mnou, celou dobu letět za mnou, jen se mě držet - to by úplně stačilo a já bych s tím nic neudělala. Ona však odstartovala přede mnou, letěla si po svém a druhé místo si udržela. Je to frajerka a ráda jsem jí pogratulovala. Druhá Francouzka nakonec ani nedoletěla.
Francouzka už neměla šanci zaútočit na medaili?
Ne, přistání v poli je obrovská ztráta. Maximálně se v disciplíně získá 500-1000 bodů dle délky letu a když je nemáte, těžko se rozdíl dohání. I když je pravda, že i já jsem v tomto závodě přistála jednou v poli, ale ono jsme takto ten den skončily všechny, nedoletěl nikdo. Natáhla se velká oblačnost, kterou nikdo neočkával. Každý den se objevila nějaká záludnost v počasí, dokonce i neskutečný vítr, kdy jsme startovaly jen díky příhodnému směru větru při startu. Létaly jsme i při tak nízké oblašnosti, že jsme nepřesáhly operační výšku 1000 metrů.
Přeci jen to bylo mistrovství světa a byly tam nejlepší světové plachtařky, tak kdo jiný by to měl zvládnout?
No, byl to závod se vším všudy. První den rozbila letadlo Němka, která byla mojí největší konkurentkou. Je to výborná plachtařka, každé mistrovství se spolu pereme o zlato a ona v první disciplíně chtěla doletět na letiště, i když bylo zřejmé, že už na to nemá výšku. Bylo to zarážející jednání u takové profesionálky. Letadlo bylo rozbité a ona byla vyřazena ze závodu. Naštěstí se jí nic nestalo. Druhý den dopadla stejně i druhá Němka, naštěstí také bez zranění.
Kolik startovalo závodnic?
Celkem bylo 49 plachtařek ze 13 zemí. Češek bylo celkem na mistrovství 9, medaili vybojovala ještě Alena Netušilová, která svého času létala i ve Dvoře, když pobývala ještě v Pardubicích. Startovala v kategorii 18metrových křídel a je to skutečná profesionálka - na medaili se probojovala i přes ztrátu 700 bodů ve 2. disciplíně, kdy nahodila motor. Tak velkou ztrátu se jí určitě povedlo dohnat i díky tomu, že se letělo všech 12 disiplín. Takto jsme mohly získat i medaili jako družstvo - bronzovou.
Nyní je vaše kolekce medailí z mistrovství světa složena z jedné zlaté, dvou stříbrných a pěti bronzových. Jaké jsou vaše nejbližší cíle?
Určitě ukončit školní rok (Jana Vepřeková je učitelka na základní škole).
Chystáte se na závod, který pořádá tradičně místní aeroklub - Safari pohár?
Ne, nepoletím, budu se tam procházet se slunečníkem. Nezúčastním se ani letošního mistrovství ČR, mám reprezentaci na příští rok zajištěnou, tak to není nutné. Navíc závod zasahuje do konce školního roku, a já nechci chybět ve škole, když je nejvíc práce. V srpnu si půjdeme s holkami z reprezentace zalétat na nižší soutěž - mistrovství regionů v Křižanově u Jihlavy - jen tak pro radost, aby ta zima nebyla tak dlouhá.
Děkuji za rozhovor.
Kateřina Sekyrková
Vaše komentáře |