REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Participativní rozpočet je jedním z nástrojů přímé demokracie, v rámci kterého mohou obyvatelé určitého místa (města, obce, jejich částí) rozhodovat o využití části rozpočtu na konkrétní projekty, které obyvatelé sami navrhnou a představí veřejnosti.
Zpravidla se jedná o projekty realizované ve veřejném prostoru, které mají přinést užitek všem občanům. Investice se tak přesouvají i do odlehlých částí měst a do veřejného života se zapojují doposud i pasivní lidé. Šanci má skutečně každý! Politici musí pouze rozhodnout o částce, která je z rozpočtu pro dané období pro PaR stanovena, pomoci nastavit proces PaR v daném městě a poté na základě výsledků PaR oficiálně odsouhlasit realizaci vítězných projektů.
Nastavit samotný proces PaR není vůbec jednoduché a v čase se stále vyvíjí. Dle zpětných vazeb se v polovině případů PaR v českých městech a obcích nestal úplně úspěšným projektem.
Pro pochopení PaR je důležité si uvědomit rozdíl mezi dotacemi a PaR. Rozdíl je v tom, kdo je realizátorem.
Dotacemi město (či kraj, stát) podporuje jednotlivce, komunity či firmy, které realizují své projekty a aktivity na daném území. Dotace jsou pro ně jedním ze zdrojů jejich financování (dále to jsou sponzoři, členské příspěvky apod.). Samotným realizátorem projektu či aktivit je příjemce dotace. Ve Dvoře Králové jsou například pravidelně vypisovány dotace na volnočasové aktivity apod., jejichž výši do určité částky schvaluje Rada město či zastupitelstvo.
U participativního rozpočtu Město nápad 100% financuje a také realizuje – tzn. případně vybírá dodavatele (od určité výše vypisuje výběrové řízení apod.). Navrhovatel musí spolupracovat s dotčenými úředníky a koordinátorem PaR kvůli realizaci návrhu po celou dobu, ale není realizátorem.
Zásadní součástí PaR je komunikace s občany. Nestačí spustit speciální web, sepsat pravidla a zveřejnit termín odevzdávání návrhů. Ideální se jeví taková komunikace, kdy jsou občanům připomenuty v rámci setkávání i plánované investice města. Předejde se tak tomu, aby lidé navrhovali věci, které již má město tzv. v šuplíku. Některá města po zkušenostech přistoupila i na určitá omezení v rámci PaR – ať už se jedná o vybrané městské plochy (kde jsou již například hotové projekty revitalizace apod.) nebo typ investic (např. do dopravní infrastruktury, kde je nutné i vyjádření policie). Předejde s tak zároveň situaci, jaká se stala například v Černošicích: návrhů jim dorazilo dost, ale většina je jich nerealizovatelných, což nejen navrhovatele v dalších ročnících odradí. Vše se musí lidem ještě před odevzdáním návrhu vysvětlit: ideálně na veřejných projednáváních, která jsou zároveň pro koordinační tým PaR skvělou příležitostí doladit díky dotazům občanů komunikaci s nimi. Takto například na Praze 10 sepsali nejčastější dotazy (FAQ).
Praha 10 s projektem Moje stopa je vůbec skvělým příkladem fungování participace. Právě v této pražské městské části si zastupitelé odsouhlasili, že se do PaR nemohou zapojovat, tedy pravý opak Dvora Králové. A co více: letos ročník PaR pozastavili. Důvodem jsou omezené možnosti veřejného projednávání a moderované diskuse občanů. PaR pro ně není jen řádek v rozpočtu, ale proces, který je třeba stále dolaďovat a nepodceňovat jeho jednotlivé části i po více než 5 letech zkušeností.
Jako svůj vzor uvádí vedení Dvora Králové město Lanškroun, které má za sebou teprve dva ročníky PaR s tím, že realizace vítězných projektů druhého ročníku bude probíhat teprve letos. Je to zkušené město? Těžko říct. Proč mít však jen jeden vzor? PaR v České republice zkusila první města a obce již před 10 lety, takže je kde se ptát.
Nezůstali jsme jen na již zmíněné Praze 10 a ptali jsme se na v Chebu, Jeseníku, Mníšku pod Brdy, v Kladně. Ne všude byl PaR úspěšný, případně ne všude dále pokračuje. Oslovené radní ani koordinátory z uvedených měst by však nikdy nenapadlo odebrat občanům jejich zásadní roli v PaR. Výklad ve dvorském pojetí považují za poněkud zvláštní.
Zároveň zástupci měst upozornili na fakt, že start i pokračování v PaR v této době je extrémně náročný. Limitující jsou zejména možnosti setkávání s lidmi. Otázkou je, zda je start PaR v době řízené izolace lidí kvůli pandemii vůbec vhodný.
Každé město je tak specifické, že ani ověřené postupy a nástroje nemusí fungovat všude. Město může využít zpoplatněné služby firem, které se participativním rozpočtem profesně zabývají a které pomohou nejen s nastavováním procesu PaR. Tyto firmy také nabízejí tvorbu webu s hlasovací aplikací, konzultační služby pro úředníky i občany včetně mediátorství při samotném setkávání s občany. Nezávislý odborník může být dobrým spojencem zejména v případě, kdy občané nemají důvěru ve vedení města (časté petice proti rozhodnutí města apod.). Participativní rozpočet má být totiž apolitickým nástrojem přímé demokracie. Každý zásah politika snižuje jeho důvěru.
Většina námi oslovených zástupců měst s PaR se shodla, že malá částka do začátku není dobrým startem. Výjimkou může být případ, kdy se tato malá částka věnuje žákům škol. Je to jedno z nejlepších řešení startovní pozice PaR ve městě, neboť právě děti dokážou své rodiče ohromit díky svému nadšení možnostmi PaR a zapojit je: rodiče rádi podpoří nápad svých dětí a sami se tak postupně seznamují s pravidly PaR. Pokud se v dalším roce mohou rodiče sami zapojit se svými návrhy, již nejdou do neznáma (město Říčany je toho příkladem).
Malá částka je zároveň maximální částkou jednoho návrhu (případ pilotního ročníku ve Dvoře Králové). To může znamenat podporu jen jednoho projektu. Ostatní navrhovatelé bývají zklamáni a ztrácí motivaci do dalšího kola, zejména pokud do celého procesu vložili hodně svého času a energie. Odradí i případné další zájemce.
PaR se stane politickým nástrojem: vedení města je jedno, zda se PaR stane úspěšným – jen plní bod volebního programu, nijak občanům nevysvětluje skutečný přínos a princip PaR
Návrhy posílají sami členové vedení či zastupitelé. Například v Kladně participativní rozpočet s druhým ročníkem skončil, protože do něj skoro nikdo nic nepřihlásil a i hlasování se účastnilo málo lidí. V prvním kole se totiž stalo, že zhruba čtvrtinu projektů podávali sami radní, zastupitelé nebo lidi kolem radnice. Toho si samozřejmě veřejnost všimla.
Splňuje pilotní ročník ve Dvoře Králové pravidla PaR?
„Participativní rozpočet může být velmi názornou a efektivní formou zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů. Jeho podstatou je to, že sami občané promýšlí, diskutují a srovnávají svoje náměty a projekty s náměty a projekty svých spoluobčanů. Vzhledem k tomu, že zastupitelé mají jako volení zástupci veřejnosti možnost prosazování svých nápadů po celé čtyři roky v rámci obecního rozpočtu a dílčích rozpočtových opatření, jejich zapojení do pilotního ověřování participativního rozpočtu nedává smysl ani systémově, ale bohužel ani jako zkušební model. Paradoxně to může vést ještě k menší důvěře ve smyslu tohoto projektu a pohřbít ho tak už v zárodku a možná i na více než jedno volební období,“ sdělil nám svůj odborný názor Mgr. Martin Nawrath, facilitátor, expert na participaci, spolupracuje s Nadací Partnerství, Nadací Via ap.
Vojtěch Černý ze společnost Agora CE, o.p.s., která se na participativní rozpočet zaměřuje, souhlasí s tím, že královédvorská pilotní verze PaR je diskriminační. Připouští však, že PaR může mít několik podob. Důležité je, aby splňovala tyto body:
- jedná se o finance konkrétní obce
- musí zde být rozhodovací pravomoc (která je delegována nějakým způsobem občanům)
- jedná se o periodickou činnost
- v rozhodování je přítomen prvek tzv. deliberace či veřejné diskuze
- proces je spojen s odpovědností za realizaci jeho výstupů
Kolébkou participativního rozpočtu je Brazílie, kde se takto v roce 1989 snažilo vedení města Porto Alegre vyrovnat narůstající rozdíly kvality života v jednotlivých městských částech. Participativní rozpočtování umožnilo lidem aktivně mluvit do veřejných financí a dosáhnout spravedlivějšího a všem přístupného rozdělování veřejných zdrojů. Investice z městského rozpočtu se tak konečně dostaly do lokalit, které byly nejvíce zanedbané.
Rovněž se díky participativnímu rozpočtování podařilo do veřejného života zapojit dříve vyloučené skupiny obyvatel, což vedlo ke zlepšení vztahů mezi obyvateli a radnicí.
Úspěšně se zásluhou tohoto konceptu také daří potírat klientelismus a korupci.
Studie University of Miami prokázala, že místní vlády brazilských municipalit, které zavedly participativní rozpočtování, se těší mnohem větší důvěře obyvatel.
Brazilským obcím, které využívají participativní rozpočtování, se také daří vybírat až o 39 % více na daních a místních poplatcích.
Od roku 1989 se koncept rozšířil z Brazílie do celého světa. Z celkového počtu téměř 12 tisíc participativních rozpočtů se jich nejvíce uskutečnilo v Evropě (přes 4 500). Velmi dobře se však konceptu daří také v Jižní Americe, Asii a také Africe. Zejména v Jižní Americe a Africe si připsaly velkou zásluhu na rozvoji participativních rozpočtů mezinárodní organizace, které si jeho využití kladou jako podmínku pro poskytování financí na rozvojové projekty.
V České republice funguje participativní rozpočtování již téměř deset let. Od té doby se tento způsob podílení se veřejnosti na obecním rozpočtu rozšířil do desítek měst a obcí v celé ČR. V Královéhradeckém kraji se zatím PaR nepodařilo rozjet v žádném městě či obci. V sousedním Pardubickém kraji je těchto měst hned několik – včetně Lanškrouna, které město Dvůr Králové označuje za svůj vzor.
Kateřina Sekyrková
Zdroj: agora.cz, particpitace21.cz, weby zmíněných měst
Vaše komentáře |