Podobně jako na zahajovacím koncertě 56. sezóny Kruhu přátel hudby ve Dvoře Králové nad Labem měli návštěvníci možnost vychutnat si 12. října i na druhém koncertě letošního cyklu orchestrální zvuk komorního ansámblu. Po Komorní filharmonii Pardubice to byli tentokrát Pražští komorní sólisté, jejichž uměleckým garantem, dirigentem a zároveň i sólistou je Radek Baborák, světově uznávaný hornista, vítěz mnoha mezinárodních soutěží, vyhledávaný pedagog a svého času i sólohornista Berlínských filharmoniků.
FOTOGALERIE - Koncert královédvorského Kruhu přátel hudby přivítal Radka Baboráka a Pražské komorní sólisty
Pražští komorní sólisté (PKS) působí na naší hudební scéně již několik desetiletí, jako datum založení se uvádí rok 1961, přičemž činnost tělesa zaznamenala během tohoto dlouhého období pochopitelně různé organizační i personální výkyvy. Právě osobnost
Radka Baboráka dokázala v uplynulých deseti letech činnost ansámblu pozdvihnout a opět ho dovést na naši i světovou interpretační špičku. Důkazem je nesčetná řada koncertů doslova po celém světě. Jádro PKS tvoří hudebníci z několika našich předních orchestrů, včetně České filharmonie či Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Se souborem aktivně spolupracuje i současný koncertní mistr České Filharmonie Jan Mráček, který byl zároveň protagonistou zahajovacího koncertu letošního cyklu Kruhu přátel hudby. Mimochodem návštěvníci klasických koncertů v regionu možná vzpomenou, že orchestr PKS zahajoval letošní festival Hudební léto Kuks, jehož dramaturgem je stejně jako v případě Kruhu přátel hudby doc. Vít Havlíček.
Koncert zahájil desetičlenný smyčcový ansámbl Pražských komorních sólistů Divertimentem F dur, KV 138 Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Toto svěží, poměrně rané dílo vyžaduje energické, technicky i výrazově precizní, přitom odlehčené provedení, což se i díky první houslistce souboru Martině Bačové podařilo dokonale. Po ní se již publiku představil hlavní protagonista večera Radek Baborák, zároveň v roli vtipného a nekonvenčního komentátora celého programu. Na úvod svého vystoupení si vybral trochu překvapivě čtyři z Písní beze slov Felixe Mendelssohna-Bartoldyho (1809–1847). Pochopitelně se jednalo o úpravu tohoto rozsáhlého, původně klavírního cyklu pro lesní roh a smyčce, technicky nesmírně náročnou, což dalo sólistovi příležitost předvést celou škálu svého interpretačního mistrovství. Poté se Radek Baborák představil i jako dirigent, kdy pod jeho vedením zazněla Meditace na staročeský chorál Svatý Václave op. 35a Josefa Suka (1874–1935). Toto hluboce kontemplativní dílo vybočilo ze spíš odlehčené nálady první části koncertu, kterou uzavřelo krátké Concerto pro lesní roh a smyčce in F Gaetana Donizettiho (1797–1848), jehož dvě kontrastní části vyžadují od interpreta zvládnutí té nejvyšší nástrojové techniky, což působí u Radka Baboráka naprosto lehce a samozřejmě.
Druhou část koncertu vyplnilo překvapivě pouze jediné dílo – původně Smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“ Franze Schuberta (1797–1828) v rozšířené instrumentaci pro komorní orchestr od Gustava Mahlera. Radek Baborák se opět představil v roli dirigenta a bylo vidět, jak ostatně sám řekl, že společně interpretují toto „ikonické“ dílo Franze Schuberta s velkou pokorou, hlubokým respektem a prožitkem. Po bouřlivém potlesku pak sólista odlehčil náladu svým přídavkem, rozverným a málokdy uváděným Prestem E dur pro lesní roh a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta.
I když druhá polovina koncertu byla možná pro četné dětské posluchače v publiku náročná, věřím, že setkání s živou klasickou hudbou na té nejvyšší interpretační úrovni přineslo publiku zaplněného sálu Hankova domu nezapomenutelný zážitek. Jistě nejinak tomu bude i na příštím koncertě, kdy se 2. listopadu publiku představí opět vzácný host, sopranistka Kateřina Kněžíková.
psáno pro portál Klasika plus
Petr Mádle
Foto: Miloš Šálek